co je to graffiti

Graffiti

Graffiti je obecně druh výtvarného projevu pracující technikou sprejových barev nebo fixů. Graffiti ve veřejném prostoru je jedním z hlavních pilířů kultury Hip hopu, kde obohacené o další techniky vyjadřování se stává Streetartem.

Jedná se o stylizované podpisy autorů, nebo jejich skupin, ikony a slovní vzkazy, ale i ucelená a rozsáhlá grafická díla vytvářená na vhodných plochách nebo jim přizpůsobená. Cílem je pokus o komunikaci směrované dovnitř i ven subkultury, osobitý projev, oživení uniformního prostoru, značení teritoria. Autoři často mluví, že si „berou zpět městský prostor“. Proto je lze nalézt na stavbách a dopravních prostředcích, nejčastěji na stavbách infrastruktury, zanedbaných objektech či ve sterilní betonové městské krajině.

Většinou populace je však graffiti vnímáno jako vandalství a je možné ho postihovat na základě trestního zákona České republiky. Ten umožňoval autora nelegální graffity obvinit za přestupek až trestný čin podle výše škody § 257 „poškozování cizí věci“; od novely zákona roku 2001 již vždy přímo podle § 257b za trestný čin, čímž se odlišuje tvrdším výchozím postihem od jiného vandalství.[2]

Samotný termín graffiti je vzdáleně spřízněný s pojmem sgrafito, oba vychází z původního řeckého slovesa γραφειν (grafein - psát).

Historie

Již ve 30. letech 20. století se v USA objevují jako prvotní projevy graffiti-artu značky mladistvých rebelů v černošských čtvrtích New Yorku. Tyto znaky původně odlišovaly teritoria jednotlivých gangů a ghett.

60. léta - obrovský rozkvět graffiti způsoben rozvojem průmyslové výroby barev ve sprejích. Graffiti se rozšiřuje z Ameriky do velkých měst Evropy a Asie a dokonce se stává důležitým inspiračním momentem pro uznávané umělce, kteří ho později prosadí i v galeriích (Andy Warhol, J. M. Basqiat, Keith Haring).
První graffiti v České republice se objevilo kolem roku 1989 v Praze na sídlištích Jižního města. Dnes se s ním můžeme setkat prakticky v každém větším městě, Ústí nad Labem nevyjímaje (Předlice, skate-park, serpentýny nad hotelem Vladimír, prostor před prodejnou SWIS atd.). Ústecký graffiti-umělec SAKE 33, neboli Tomáš Jelínek a jemu podobní profesionálové v oboru již dnes bývají vyhledáváni také pro komerční účely

Vzniklo v 60. letech ve Filadelfii. Jiné verze mluví o vzniku graffiti v souvislosti se sociálními bouřemi v Paříži. Věhlasu se však dočkalo počátkem 70. let v New Yorku, kde mladík přezdívaný Taki 183 začal při své práci doručovatele psát na zdi první tag TAKI 183 (183. byla ulice, na které bydlel) jako reakci na tagy JULIO 204, které spatřil při jedné z pochůzek na 204. ulici. Sám TAKI 183 nebyl první writer, ale své zábavě se věnoval s velkou dávkou fanatismu, až si toho všimly i New York Times, které s ním v roce 1971 pořídily rozhovor, který napomohl tomu, aby se graffiti začalo šířit neuvěřitelnou rychlostí po celém New Yorku a po celém světě.

Zpočátku graffiti nikomu příliš nevadilo, na starých zdech New Yorku se spíše vyjímalo, ovšem poté, co writeři začali malovat na soupravy newyorského metra, začalo být potíráno. Graffiti si vyžádá každý rok po celém světě miliony dolarů za čištění vagonů, za nové nátěry ve městech a stal se z něj sociální a politický problém 21. století, proti němuž jsou postupně přijímány represivnější zákony.

Zároveň se pomalu rozvíjí i pozitivní forma spolupráce, kdy v rámci prevence vandalismu jsou pro graffiti vyhrazovány zvláštní plochy, resp. jsou organizovány přehlídky a soutěže[3]. I v Česku vznikly organizace, které poskytují sprejerům plochy ke svému výtvarnému vyjádření, aby nepoškozovali veřejný nebo soukromý majetek.

Dnes je možné vidět různé formy graffiti (méně destruktivní) z plastu, polystyrénu či provázků, graffiti promítané na zdi. Ale práce se sprejem a zdokonalování se v psaní jména je stále ta nejužívanější technika writerů.

Writer může malovat sám (což nebývá obvyklé) nebo v klanu (crew).